Pamatujete si na ten okamžik, kdy jste poprvé slyšeli Diamandu Galás? Ten fyzický šok ze střetu s něčím, co naprosto ignoruje veškerá myslitelná pravidla a definice toho, jak má hudba znít? Zhruba stejný pocit zjevení se dostaví, když na talíř gramofonu položíte bezejmenný debut polské formace Osjan (na obalu psáno Ossian) z roku 1975. Jde pochopitelně o diametrálně odlišný žánr i projev, ale ta absolutní, nekompromisní tvůrčí svoboda je zde identická.
Píše se duben 1975. Zatímco západní prog-rockové kapely úzkostlivě pilují symfonické struktury a art-rockové opusy, trio Jacek Ostaszewski, Marek Jackowski a Tomasz Hołuj sedá na pódium varšavské hudební školy (PWSM) a nahrává živé album, které dekádu dopředu definuje to, čemu se dnes poměrně líně říká „world music“. Vzniká takzvaná „Muzyka Fruwającej Ryby“ (Hudba létající ryby).
Na tomto výlisku (Polskie Nagrania Muza, katalogové číslo SX 1279) nenajdete klasické písničky. Zapomeňte na sloky, refrény nebo tradiční harmonickou gradaci. Osjan tu operuje s rozsáhlými, tranzovými plochami, které stojí na pomezí indické rágy, free jazzu, evropského folklóru a absolutní volné improvizace. Jádrem alba jsou dvě monumentální kompozice – třináctiminutová Wieczna Pielgrzymka a čtrnáctiminutová Księga Deszczu VI. Instrumentace je puristicky akustická: kytary, flétny, indická tabla, dholak, gongy. Genialita nahrávky netkví v tom, kolik tónů muzikanti zahrají, ale jak pracují s prostorem. Ticho mezi údery do tabel má naprosto stejnou kompoziční váhu jako úder samotný. Repetitivní akustické figury tu fungují jako rituální mantra, která posluchače pomalu stahuje do hluboké meditace.
Z audiofilského hlediska je toto živé album mimořádně precizní materiál k analýze. Výlisky od Polskie Nagrania ze sedmdesátých let (ať už narazíte na verzi s červeným nebo modrým středovým štítkem) netrpí dynamickou kompresí. Zvukový inženýr M. Gola dokázal zachytit syrovou, vzdušnou akustiku varšavského sálu s překvapivou hloubkou. Můj Technics SL-1300G osazený přenoskou Ortofon 2M Red s tímto materiálem doslova ožívá. Absolutní stabilita přímého náhonu drží i ty nejdelší dozvuky naprosto pevné a eliptický hrot přenosky dokáže z drážek vytáhnout mikrodynamiku perkusí, aniž by se akustické nástroje slily do jedné beztvaré zvukové koule. Akrylová podložka talíře navíc pomáhá krásně definovat basové frekvence dholaku.
Starší polské výlisky mají často o něco vyšší přirozený hluk drážky než dnešní sterilní, digitálně vyčištěné edice. V případě tohoto živého záznamu se jemný šum organicky prolíná s ambientním ruchem sálu a dotváří autentickou, téměř hmatatelnou atmosféru koncertu. Není to chyba, je to součást hudební textury.
Toto zkrátka není kulisová hudba k nedělnímu úklidu. Tohle album vyžaduje váš čas, absolutní soustředění a ideálně tmu. Nalijte si sklenku opravdu dobrého, vyzrálého rumu – klidně těžší esterový Hampden Warehouse #1, jehož surovost si s deskou skvěle sedne – zhasněte světla a nechte se pohltit. Zjistíte, že i po půl století zní Osjan tak nadčasově a avantgardně, že by dnešní akustické post-rockové kapely mohly tiše závidět. Tohle album nezestárlo ani o vteřinu.