Pyrotechnikem ve vlastní pracovně: Obtiskové peklo na Su-7 BKL

Vítejte u dalšího hlášení ze stavby. Dnes jsem se u čtvrtkového Suchoje Su-7 BKL posunul do fáze, která dokonale prověřila mou nervovou soustavu. Došlo na aplikaci obtisků a rovnou přiznávám, že to byl doslova porod. Prvním velkým zádrhelem byl samotný věk dekálů. Materiál už měl evidentně to nejlepší za sebou, takže křehkost byla obrovská a … Číst dál

Bitva o Británii (1969): Proč reálný dural strčí moderní CGI do kapsy a proč nutně potřebuji postavit Hurricane

Pokud jste v poslední době sledovali moderní válečnou produkci, například nedávný seriál Masters of the Air (2024), pravděpodobně vás „uchvátila“ míra digitálních detailů. Když se ale po letech znovu podíváte na klasiku Bitva o Británii (Battle of Britain) z roku 1969, uvědomíte si jednu zásadní věc: skutečnou hmotu, fyziku a setrvačnost několikatunového kolosu při leteckém … Číst dál

Pokračování se SU-7 BKL. Krev, pot a maskovací plastelína

Vítejte u dalšího reportu ze stavby. Práce na čtvrtkovém Suchoji Su-7 BKL se pomalu, ale jistě chýlí ke zdárnému konci. Začátek fáze barvení přitom vypadal naprosto idylicky. Nástřik spodních modrých ploch proběhl bez sebemenších problémů a s výsledně hladkým povrchem panovala velká spokojenost. Radost z rychlého postupu mě ale velmi rychle přešla ve chvíli, kdy … Číst dál

Mikołów: Místo, kde se vojenská historie proplétá s přírodním unikátem

Slezsko je kraj plný překvapení. Mnohdy stačí minout hlavní tahy a ocitnete se v místech, která v sobě nesou hluboké stopy pohnuté historie a zároveň dnes slouží jako oázy klidu. Přesně takovým bodem na mapě je polský Mikołów, konkrétně kopce Sośnia Góra a Fiołkowa Góra v městské části Mokre. Dnes zde najdete rozsáhlou botanickou zahradu, … Číst dál

Když Zero odpočívá, nastupuje hrubá síla: Jak krotím Su-7 BKL z Náměště

Venku leje jako z konve, což je vlastně ideální čas sednout si k lepení. Moje třiadvaatřicetinové Mitsubishi A6M5 Zero momentálně vyžaduje pauzu. Čeká, až se z něj kompletně odpaří white spirit, abych mohl nanést finální vrstvu polomatu. A protože tahle japonská legenda potřebuje minimálně 24 hodin klidu, sáhl jsem do kitníku pro další rozdělanou věc. … Číst dál

Část 6: Finále v Ósace – Lov na vinyly, bombery a sci-fi vyhlídka v oblacích

Naše japonské putování se uzavřelo tam, kde vlastně začalo – v pulzující Ósace. Tentokrát jsme se ubytovali v klidném apartmánu jen kousek od rušné nákupní čtvrti a pouhých 400 metrů od vyhlášeného obchodního domu Volks v oblasti Nipponbaši (známé také jako Den Den Town). Pro každého, kdo dokáže ocenit plastikové modely nebo japonskou popkulturu, je … Číst dál

Část 5: Nagoja – Návrat do civilizace na palubě hybridního expresu

Po dnech strávených v tradiční architektuře horské Takajamy nás čekal přesun do průmyslové a moderní Nagoje. Cesta dolů z hor po trati Takayama Main Line ovšem není jen obyčejným polykáním kilometrů. Jde o jednu z nejscéničtějších železničních tras v Japonsku. I pro směr z hor k pobřeží mimochodem platí jedno zásadní rezervační pravidlo: vždy žádejte … Číst dál

Část 4: Japonské Alpy – Architektura modlících se rukou, umění horkých pramenů a zkouška z jaderné mixologie

Po dnech strávených v prefektuře Ishikawa nás čekal přesun do hor. Z Kanazawy jsme tentokrát vyrazili autobusem skrze masivní tunely a úzké klikaté průsmyky pohoří Hida. Cesta nabízí úchvatné výhledy na divokou krajinu, ale to pravé inženýrské a kulturní unikum na vás čeká až v samotném údolí řeky Šógawa, kde jsme si udělali půldenní zastávku. … Číst dál

Třikrát plastový orgasmus: Jak jsem v Ósace nakupoval u Zoukei-Mura

Zavítat do Japonska a nenavštívit domovskou prodejnu Volks v Ósace by byl pro každého modeláře neodpustitelný hřích. Když jsem stál uprostřed tohoto chrámu plastikového modelářství, připadal jsem si jako v jiném vesmíru. Výběr byl fantastický, ale neúprosná kapacita mého kufru si žádala krutou selekci. Volba nakonec padla na tři naprosté klenoty v měřítku 1/32 z … Číst dál

Temný vrchol před pádem: Labutí píseň Clutching At Straws

Existují alba, která si poslechnete a zapomenete na ně. A pak existují desky, které se vám zadřou hluboko pod kůži, zanechají tam jizvu a už vás nikdy nepustí. Pro mě je Clutching At Straws z roku 1987 absolutním vrcholem tvorby Marillion, nepřekonatelným mistrovským dílem a pravděpodobně tím nejlepším, co Fish za mikrofonem kdy stvořil. Můj … Číst dál