Pokud jste v poslední době sledovali moderní válečnou produkci, například nedávný seriál Masters of the Air (2024), pravděpodobně vás „uchvátila“ míra digitálních detailů. Když se ale po letech znovu podíváte na klasiku Bitva o Británii (Battle of Britain) z roku 1969, uvědomíte si jednu zásadní věc: skutečnou hmotu, fyziku a setrvačnost několikatunového kolosu při leteckém souboji žádné CGI dokonale nenahradí. Z modelářského hlediska je tento film naprostým mistrovským dílem.
Hvězdné obsazení a tvrdá realita léta 1940
Film jako takový samozřejmě nese jasný rukopis své doby. Nečekejte moderní pojetí s hlubokou psychologickou sondou do duší jednotlivých postav. Struktura vyprávění je spíše epizodická a funguje téměř jako výpravný hraný dokument, který se snaží obsáhnout celé tažení. Co ale film ztrácí na hlubokém prokreslení jednotlivců, to bezkonkurenčně dohání absolutní věrností dobovým reáliím a mrazivou uvěřitelností.
Scénář a natáčení totiž neprobíhaly ve vakuu. Na place působili jako hlavní odborní poradci skuteční účastníci bitvy a letecká esa z obou stran kanálu La Manche – za Brity například Robert Stanford Tuck a za Němce slavný Adolf Galland. Tato nekompromisní snaha o autenticitu se naprosto přesně propisuje do hereckých výkonů. Film je přehlídkou největších britských hereckých es své doby. Laurence Olivier jako architekt obrany Hugh Dowding, Michael Caine, Christopher Plummer nebo Robert Shaw hrají své role s typickým ostrovním stoicismem.
Zapomeňte na zbytečný hollywoodský patos a velkolepé hrdinské proslovy. Z plátna sálá všudypřítomná únava, cynismus a chladná profesionalita pilotů, kterým v důsledku těžkých ztrát nezbývá než jít do vzduchu i několikrát denně. Fascinující je také technická a taktická přesnost – film detailně a správně ukazuje fungování takzvaného Dowdingova systému od prvotní detekce radarem, přes operátorky u mapových stolů, až po povel ke startu na letišti.
Flotila, jakou svět od války neviděl
Pro potřeby natáčení produkce shromáždila obrovské množství skutečných letounů, což z filmu dělá vizuální hody. Na britské straně vidíme desítky skutečných Spitfirů a Hurricanů. Pro pozorné modelářské oko je to fascinující hra na hledání anomálií. Z logiky věci nebylo možné sehnat pouze rané verze Mk.I a Mk.II z roku 1940. Ve formacích tak pozorný divák odhalí i pozdější verze, což se projevuje například počtem listů vrtule, tvarem výfuků nebo boulemi pro kanóny na křídlech. Přesto je celkový dojem neopakovatelný.
Německá Luftwaffe se španělským přízvukem a britským srdcem
Ještě zajímavější situace panuje u „německých“ strojů. Tvůrci sáhli po letounech ze Španělska, které vizuálně odpovídaly originálům, ale skrývaly pod kapotou zásadní konstrukční rozdíly.
Roli Messerschmittů Bf 109E si zahrály španělské Hispano Aviación HA-1112-M1L „Buchón“. Zde leží ten největší paradox celého filmu: tyto letouny poháněly britské motory Rolls-Royce Merlin. Původní německý dvanáctiválec Daimler-Benz DB 601 byl invertní (válce směřovaly dolů), což Messerschmittu dodávalo jeho typický elegantní aerodynamický čumák s nízko posazenými výfuky. Britský Merlin byl ale klasický vidlicový dvanáctiválec postavený „nastojato“. Zástavba tohoto motoru si vyžádala zásadní překopání přídě – výfuky se posunuly nahoru a letoun dostal masivní „bradu“ chladiče, kvůli které vypadá úplně jinak než klasický Emil z roku 1940.
Stejný osud potkal i Heinkely He 111. Ve filmu vidíme španělské licenční stroje CASA 2.111. I ty dostaly motory Merlin namísto původních Jumo 211. Pro modeláře to znamená pohled na mnohem robustnější, širší motorové gondoly s odlišnými vstupy vzduchu a úplně jiným profilováním. Přes tyto technické odchylky je však pohled na svaz letících Heinkelů naprosto úchvatný.
Hawker Hurricane: Změna názoru
Film ale dokáže ještě jednu věc – změnit váš pohled na letadla samotná. Přiznám se k jedné věci: Hawker Hurricane se mi nikdy příliš nelíbil. Oproti elegantnímu Spitfiru s eliptickými křídly působí Hurricane jako hrubý, plátnem potažený tahoun s poněkud neforemným hrbem. Zkrátka spíše traktor než závoďák.
Při sledování těch nádherných leteckých záběrů, kde právě tato robustní konstrukce odváděla tu nejtvrdší práci při rozrážení svazů bombardérů, se ve mně ale něco zlomilo. Ta neotesaná účelnost má obrovské charisma. Na konci filmu padlo jasné rozhodnutí: Hawker Hurricane zkrátka musím postavit. Vytvoří dokonalý kontrast a párovou dvojici k mému Spitfiru. Ať už sáhnu po oblíbené čtvrtce, nebo to rovnou rozbalím ve velkém měřítku 1/32, tento dělník nebes si místo ve vitríně rozhodně vybojoval.
