Vítejte u dalšího reportu ze stavby. Práce na čtvrtkovém Suchoji Su-7 BKL se pomalu, ale jistě chýlí ke zdárnému konci. Začátek fáze barvení přitom vypadal naprosto idylicky. Nástřik spodních modrých ploch proběhl bez sebemenších problémů a s výsledně hladkým povrchem panovala velká spokojenost. Radost z rychlého postupu mě ale velmi rychle přešla ve chvíli, kdy došlo na vrchní tříbarevnou kamufláž.
Existují modelářské barvy, které spolehlivě kryjí po prvním lehkém poprašku, a pak je tu specifická skupina odstínů, u kterých máte pocit, že stříkáte jen lehce obarvenou vodu. Obecně se to týká celého spektra žlutých barev a písková, která bohužel tvoří zásadní část vrchních ploch této mašiny, se přesně do této nepopulární kategorie řadí. Byla to neskutečná zkouška trpělivosti. Teprve po obřím boji a aplikaci snad šesti nebo sedmi tenkých vrstev barva konečně vytvořila jednolitý povrch, na který se dalo dívat (na fotce to kazí stíny od osvětlení).
Následně přišel další úhelný kámen celé stavby – samotné maskování nepravidelných kamuflážních polí pro zelenou a hnědou barvu. Poprvé jsem se rozhodl vyzkoušet maskovací plastelínu od AK Interactive. Aplikovat ji na již nastříkanou pískovou a zelenou, aby bylo možné přesně vykrýt plochy pro finální hnědou, znamenalo doslova boj o každý milimetr a solidní nápor na nervy. Když to srovnám s nedávným stříkáním Spitfiru, tam se mi kamufláž dělala o poznání lépe a výsledek byl mnohem čistší.
Napětí vyvrcholilo při samotném demaskování. Plastelína sice šla dolů, ale vybrala si nechtěnou daň v podobě ulomení obou hmotových vyvažovacích tyčí na vodorovných ocasních plochách. Tyto jemné detaily zkrátka nevydržely manipulaci. O nic jednodušší nebyla ani následná kompletace a aplikace podvozku. Návod ve stavebnici je poměrně nesrozumitelný a připomíná spíše abstraktní umění. Geometrii a přesné usazení dílů nakonec zachránilo až pečlivé studium fotografií skutečných letounů.
S aktuálním vzhledem čistého nástřiku zatím nejsem vůbec spokojený, ale bitva ještě nekončí. Spoléhám na to, že další technologické kroky model sjednotí. Vrstva lesklého laku, napuštění spár tmavým panel linerem, finální polomatný lak a především důkladný weathering by měly odvést svou práci. Skutečná „Súčka“ létala extrémně olétaná a špinavá, takže výrazná patina snad veškeré nedokonalosti v přechodech maskování milosrdně skryje.
A ještě malá douška na závěr pro ty nejbystřejší z vás. Pokud si při pohledu na fotky klepete na čelo, že mám na modelu otevřené zadní brzdicí štíty, které na zemi u skutečné mašiny vždy spořádaně doléhaly k trupu, máte naprostou pravdu. Je to z mé strany taková malá modelářská úlitba bohům atraktivity. Bylo mi totiž zkrátka líto ten hezky zpracovaný vnitřek štítů a šachet navždy zavřít a schovat. Realitě to sice trochu ubírá, ale modelu to bezesporu dodává na zajímavosti!