Zavítat do Japonska a nenavštívit domovskou prodejnu Volks v Ósace by byl pro každého modeláře neodpustitelný hřích. Když jsem stál uprostřed tohoto chrámu plastikového modelářství, připadal jsem si jako v jiném vesmíru. Výběr byl fantastický, ale neúprosná kapacita mého kufru si žádala krutou selekci. Volba nakonec padla na tři naprosté klenoty v měřítku 1/32 z edice Super Wing Series (SWS) od Zoukei-Mura. K nim samozřejmě přibyly i téměř všechny dostupné doplňky.
Samotný nákup byl zážitek sám o sobě. Když mi prodavač předával obrovské krabice, hluboce se uklonil a s naprosto vážnou tváří mi sdělil, že je mu obrovskou ctí prodat mi ty nejlepší stavebnice letadel, které v obchodě vůbec mají. Tento přístup k zákazníkovi vás prostě odzbrojí.
Pokud se se stavebnicemi od Zoukei-Mura setkáváte poprvé, jejich filozofie se od konkurence diametrálně liší. Výrobce se snaží, abyste si při stavbě prošli procesem, jako byste v továrně montovali skutečné letadlo. Začínáte vnitřní konstrukcí, skládáte trubkové rámy, instalujete palivové nádrže a teprve poté natahujete vnější potah. Pojďme se detailně podívat na trojici mých úlovků.
Focke-Wulf Fw 190 A-3 (Novinka)
Začnu absolutní peckou a horkou novinkou. Fw 190 A-3 v měřítku 1/32 z jara 2026. Stavebnice se skládá z 347 perfektně odstříknutých dílů. Modeláři a recenzenti po celém světě u této sady vyzdvihují především neuvěřitelně detailní repliku čtrnáctiválcového motoru BMW 801, a to včetně legendárního řídícího modulu „Kommandogerät“, který fungoval jako analogový počítač upravující palivovou směs a předstih. Zážitek ze stavby je zde naprosto logický: sestavíte motorové lože, připojíte jej přes příhradové vzpěry na přepážku a vše do sebe zapadne. Žádné tmelení a dopasovávání silou. Stavebnice perfektně vystihuje ranou, krátkou siluetu přídě, tedy stav před prodloužením motorového lože o 15 centimetrů u pozdějších verzí od řady A-5.
Zajímavost o předloze: Konstruktér Kurt Tank při návrhu Fw 190 odmítl křehkost Messerschmittu Bf 109, kterému se přezdívalo „závodní kůň“. Chtěl vytvořit „jezdeckého koně pro kavalerii“ – robustní stroj, který snese hrubé zacházení, operace z polních letišť i pilotáž méně zkušených letců. Model A-3 jako první masově nasadil silnější verzi motoru BMW 801 D-2, se kterou dokázal německý „Řezník“ (Würger) deklasovat britské Spitfiry Mk.V.
Horten Ho 229 B (Dvoumístný noční stíhač)
Zatímco klasický jednomístný Horten od stejného výrobce se skládá z více než tří set dílů, verze „B“ zachází v detailnosti ještě dál. Jde o hypotetickou (ale na dobových německých studiích založenou) podobu dvoumístného nočního stíhače. Stavebnice obsahuje tandemový kokpit osazený obrazovkou radaru. Konstrukční řešení modelu je ohromující – Zoukei-Mura zde dodává kompletní trubkový prostorový rám, na který zavěšujete precizní zmenšeniny proudových motorů Jumo 004. Bonusem u této zlověstné verze je neskutečná palebná síla v přídi: kromě dvou původních 30mm děl MK 103 tu najdete další čtyři kanóny MK 108. Výrobce do sady dodává i díly trupu z průhledného plastu, abyste po uzavření křídel nepřišli o pohled na mistrovské vnitřnosti stroje.
Zajímavost o předloze: Samokřídlo bratří Hortenů bylo aerodynamickým zjevením a často se označuje za prvního průkopníka technologie stealth. Ačkoliv se traduje, že za nízký radarový odraz mohl speciální nátěr obsahující uhelný prach, primárním důvodem neviditelnosti pro dobové radary byla samotná konstrukce letounu s absencí svislých ocasních ploch. Střed draku sice tvořily svařované ocelové trubky, křídla byla ale slepena z obyčejné překližky pomocí speciálního lepidla, čímž se v nacistickém Německu ušetřil strategicky nedostatkový dural.
Kyushu J7W1 Shinden
Tento stroj je pro Zoukei-Mura srdeční záležitostí, nese totiž označení SWS No. 1, jde tedy o vůbec první model této prémiové řady. Stavebnice má 252 dílů a přes své stáří je stále vzorem špičkového plastikářského inženýrství. Umožňuje postavit klasickou verzi s ohromným osmnáctiválcovým hvězdicovým motorem Ha-43 a tlačnou vrtulí v zadní části. Recenzenti jednohlasně chválí fantastické zpracování mimořádně komplikovaného zbraňového prostoru v přídi letounu, kam japonští inženýři museli vtěsnat čtyři mohutné 30mm kanóny a objemné schránky na munici.
Zajímavost o předloze: Koncepce „kachny“ (canard), tedy s výškovými plochami vpředu a vrtulí vzadu, byla pro japonské námořní letectvo extrémním krokem. Cíl byl ale jasný: vytvořit superrychlý přepadový stíhač schopný likvidovat americké bombardéry B-29. Motor musel být přesunut dozadu z ryze praktického důvodu – obří děla Type 5 v přídi by se nikam jinam nevešla a nebylo technologicky možné synchronizovat jejich palbu skrz okruh klasické tažné vrtule. Na konci války vznikly jen dva prototypy. Během zkušebních letů v srpnu 1945 letadlo navíc trápily silné vibrace od dlouhé hřídele tlačné vrtule a výrazné klonění doprava. K nasazení tak už nikdy nedošlo.
