Konec října standardně vyžaduje funkční vrstvení a horkou termosku. Letošní klimatická odchylka ovšem způsobila, že k pohybu v terénu postačila lehká mikina. Vyrazit do polské Jury k vápencovým útvarům Skały Rzędkowickie a na sousední kopec Góra Zborów v brzkých ranních hodinách se ukázalo jako racionální logistický tah. Ráno byla oblast zcela prázdná a poskytovala prostor k prohlídce bez vyhýbání se davům.
Góra Zborów, dosahující nadmořské výšky 462 metrů, představuje učebnicový příklad krasového reliéfu. Masivní vápencové bloky, které zde zanechalo jurské moře, tvoří jeden z nejvyšších bodů vysočiny. Jde o území, které se po staletí potýkalo s výraznými lidskými zásahy. V minulosti byla oblast téměř kompletně odlesněna kvůli těžbě kalcitu a intenzivní pastvě. Dnes má lokalita status přírodní rezervace a ochranáři se paradoxně snaží přirozený proces zalesňování brzdit řízeným nasazováním stád ovcí a koz, aby udrželi specifickou vápnomilnou flóru při životě. Během druhé světové války navíc nejvyšší patra skal fungovala jako vojenská pozorovatelna.
Ticho a absence lidí s postupujícím dnem rychle vzaly za své. Cestou zpět se situace na trase i v přilehlé infrastruktuře radikálně změnila. Neplacené parkoviště, ležící zhruba 140 kilometrů od českých hranic, začalo nápadně připomínat odstavnou plochu před libovolným nákupním centrem v Moravskoslezském kraji. Koncentrace českých registračních značek vysoce převyšovala ty lokální.
Vysvětlení této demografické anomálie má zcela prozaický původ. Před několika dny vyšel v magazínu Patriot o těchto polských skalách text. Následkem byla koordinovaná víkendová migrace severomoravských čtenářů, kteří hromadně vyrazili replikovat doporučenou trasu. Pokud hledáte důkaz, jak efektivně dokáží média přesouvat masy lidí přes státní hranice, polská Jura aktuálně slouží jako ideální případová studie.
HTML galerie 1