Vítejte u posledního dílu ze stavby čtvrtkového Suchoje Su-7 BKL. Pokud jste sledovali předchozí reporty z mého modelářského doupěte, asi vás nepřekvapí, že i samotné finále se neobešlo bez pořádné dávky adrenalinu. Byla to stavba provázená neustálými problémy, ale nakonec mohu s obrovskou úlevou prohlásit: Jsem hotov!
Ruská ruleta se stříkačkami
Ten absolutně největší kiks se mi totiž podařil v samém závěru. Zkuste si představit tu situaci. Model máte v podstatě hotový, usazené dekály, napuštěné spáry a chystáte se na finální sjednocující vrstvy. Na stole mám při práci vždy několik stříkaček, ve kterých si pečlivě míchám barvy a laky. A přesně v tento kritický moment únavy jsem po jedné z nich sáhl a místo lesklého laku jsem na model napálil čisté ředidlo.
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Naštěstí tenhle osudový omyl dopadl na dvě už plně vytvrzené vrstvy lesklého laku. Následovalo nekonečných 24 hodin čekání, kdy jsem se chodil na model opatrně a s hrůzou dívat. A stal se malý zázrak – žádná tragédie se nekonala. Ředidlo ten spodní lak vůbec nenarušilo a po dokonalém odvětrání jsem mohl s klidem pokračovat dál. Mohu tak z první ruky potvrdit, že chemie a laky od Gunze zkrátka umí podržet i v těch nejkrizovějších situacích.
Záchrana pod plachtou
Aby těch radostí těsně před cílem nebylo málo, vyrobil jsem si ještě jeden ošklivý problém u překrytu kabiny. Při stříkání jsem si nešťastně podfouknul vnitřní masku a surfacer se mi dostal přesně tam, kam neměl – rovnou zevnitř na čiré sklo. Zpětné čištění už nepřipadalo v úvahu, takže muselo přijít na řadu kreativní řešení.
Rozhodl jsem se tenhle průser zakamuflovat a přes přední část kabiny jsem natáhl krycí plachtu. Posloužila k tomu klasická technika s papírovým kapesníčkem a naředěným disperzním lepidlem. Plachta tam sedla parádně a z nouzové opravy se nakonec vyklubal zajímavý vizuální detail, který rozbil jednolitost povrchu. K naprosté dokonalosti už zbývá jen doplnit upínací lana, kterými se celtovina jistila k trupu.
Zbrojní arzenál v procesu
Abych byl ale naprosto upřímný, to úvodní zvolání, že mám hotovo, platí primárně pro samotný letoun. Do absolutního finále mi totiž na pracovním stole ještě leží podvěšená výzbroj a výstroj, která aktuálně čeká na závěrečný lak. Jednu přídavnou nádrž jsem se rozhodl pro oživení scény naaranžovat na přepravní vozík a masivní pumy najdou své místo na připravených dřevěných stojanech, což diorámatu dodá ten správný provozní ruch.
Menší dilema jsem měl s pomocnými startovacími raketami na tuhé palivo. Chvíli jsem váhal, jak je do scény logicky zakomponovat. Vzhledem k tomu, že mašina ponese podvěšenou nádrž a těžkou munici, dává jejich přítomnost na stojánce absolutní smysl – pozemní personál je k letounům montoval právě pro usnadnění vzletu takto extrémně přetížených strojů. Zatím pro ně hledám to správné místo, pravděpodobně skončí opodál připravené v transportní bedně.
Místo ve vitríně
Když teď tenhle těžký sovětský bitevník stojí zaparkovaný ve vitríně a já si uvědomím, že je to vlastně teprve můj třetí model letadla po dlouhé třicetileté pauze, musím uznat, že to přes všechny ty katastrofy nevypadá vůbec zle. Během téhle divoké stavby jsem si vyzkoušel spoustu úplně nových technik a postupů. Některé vyšly na jedničku, jiné mě stály pár let života, ale přesně o tom modelařina je. Příště to bude zase o fous lepší.
HTML galerie 1