Když se řekne Třinec, většině z vás se pravděpodobně vybaví obrovský industriální komplex a ocelové srdce republiky. Málokdo ale tuší, že hned naproti nádraží, na vyvýšenině nad moderními železárnami, se ukrývá architektonický klenot. Dělnická kolonie Starý Borek představuje fascinující okno do dob, kdy se v regionu teprve začala psát průmyslová historie.
Zrození ocelového giganta
Abychom pochopili vznik této specifické osady, musíme se vrátit do první poloviny 19. století. Třinec byl tehdy vcelku nenápadnou zemědělskou obcí. Zlom nastal v roce 1839, kdy zde Těšínská komora z iniciativy arcivévody Karla Habsburského založila hutní podnik. Volba lokality byla čistě pragmatická: okolní Beskydy nabízely obrovské množství dřeva pro výrobu dřevěného uhlí, řeka Olše poskytovala potřebnou vodní energii a v nedalekém okolí se nacházela ložiska železné rudy.
Rychlý rozvoj Třineckých železáren přilákal do údolí tisíce dělníků a pro ty bylo nutné urychleně zajistit ubytování.
Šachovnice ze smrkového dřeva
Právě z tohoto důvodu vznikla v roce 1878 (některé prameny uvádějí už 1877) kolonie Starý Borek. Její jádro tvořilo dvacet dřevěných roubených domů. Zatímco v Ostravě nebo na Kladně se stavěly typické dělnické kolonie z režného zdiva, Třinec šel svou vlastní cestou. Využití roubených staveb pro průmyslové dělnictvo je naprostý unikát, který se nikde jinde v České republice nedochoval.
Těšínský stavitel a architekt Albín Th. Prokop navrhl osadu na přísně promyšleném šachovnicovém půdorysu. Domy sice použitým materiálem (smrkové dřevo), roubenou konstrukcí s rybinovou vazbou a tvarem střechy připomínaly tradiční valašské či těšínské stavby, ale jejich vnitřní dispozice už byla čistě utilitární.
Život na 32 metrech čtverečních
Každý z roubených dvoutraktových domů na zděné podezdívce ukrýval čtyři naprosto totožné bytové jednotky se samostatným vstupem. Pokud byste tehdy do jednoho z bytů nahlédli, našli byste prostor o celkové výměře pouhých 32 m².
| Dispozice bytu | Venkovní zázemí |
| Předsíň a chodba | Kůlna na dřevo a uhlí |
| Obytná místnost | Chlívek pro drobná zvířata |
| Kuchyně a malá komora | Suchý záchod |
| Sklep a čtvrtina společné půdy | Zahrádka na pěstování zeleniny |
Život zde nebyl jednoduchý. Voda se až do 50. let 20. století nosila z hydrantů u cest nebo přímo z potoka pod kolonií. Domy navíc nebyly napojeny na kanalizaci. Osada se ale přesto vyvíjela. V roce 1884 přibyl jednopatrový „Musikerhaus“ určený pro podnikovou kapelu a počátkem 20. století dvoupatrový „Meisterhaus“ pro mistry. Mezi lety 1919 a 1921 se kolonie dočkala elektrifikace a fungovaly zde i společné prádelny či konzum.
Proč byste měli Starý Borek navštívit?
Počátkem 70. let byly čtyři domy zbourány a po zprovoznění obřího plynojemu v roce 1988 se zbytek kolonie z bezpečnostních důvodů postupně vysídloval. Hrozilo, že toto unikátní místo zcela zmizí.
Naštěstí se podařilo realizovat projekt revitalizace dvou dřevěnic (č.p. 116 a 117). Dnes si tak můžete projít naprosto fascinující expozici a nahlédnout do čtyř autentických domácností z různých období, z nichž to nejmladší končí v 60. a 70. letech 20. století. Prohlídka s vynikajícím a zasvěceným výkladem místních průvodců dodává celému místu neuvěřitelnou hloubku.
Pokud budete mít cestu do Třince nebo do Beskyd, návštěvu Starého Borku rozhodně nevynechejte. Je to skvěle strávený čas, který vám ukáže, jak tvrdě, ale zároveň pospolitě se v minulosti u pecí žilo.
HTML galerie 1