Píše se 14. srpna a já po více než dvou měsících od prvního říznutí do plastu mohu hrdě prohlásit, že dvaatřicetinové Arado z dílny Revellu je z 99 % hotové. Byla to vlastně velice pohodová, čistá stavba, kde všechno lícovalo. Tedy až na ty specifické momenty, kdy jsem vážně uvažoval o tom, že s plastikovými modely seknu a přejdu na sbírání známek. Pojďme si tenhle hydroplánový očistec shrnout hezky popořádku.
Fáze 1: Prkenné dekály a fantomové stupačky Aplikace obtisků měla být za odměnu. Místo toho jsem zjistil, že aršík od výrobce byl zřejmě vylisován z dubového dřeva. Usazovací vodičky tekly proudem a ultimátním testem zraku se stalo hledání bílých popisek na sněhobílém papíře. Vrcholem se staly obtisky hran stupaček o rozměrech 1,5 x 3 milimetry o tloušťce vlasu. Poté, co se mi už třetí tento mikroskopický nesmysl dokonale a neviditelně integroval do povrchu pinzety, nastoupil k plnému slovu starý dobrý štětec a barva. Na ocasní plochy putovaly svastiky od Techmodu, které po opatrné hře s lesklým a polomatným lakem naštěstí zafungovaly na výbornou.
Fáze 2: Skleněné peklo Zkompletovat kabinu znamenalo nahlédnout do mysli šíleného inženýra. Rozřezat hlavní prosklení na devět dílů plus titěrné rukojeti je ukázkový „overengineering“. Stojíte před děsivou volbou: použít silné lepidlo a riskovat nenávratné zamlžení skla, nebo sáhnout po disperzi a modlit se, aby se to celé nerozpadlo při sundávání masek a neponičilo lak. Geometrii jsem ladil a celou věc skládal snad desetkrát, než to konečně klaplo.
Fáze 3: Syndrom ruské Lady a neviditelné nitě Výplety. Moderní elastické vlákno pro měřítko 1/32 je sice krásně realistické, ale okem prakticky neviditelné a pinzetou neuchopitelné. Připadal jsem si přesně jako v tom vtipu s ruskou Ladou – jedny dveře zavřete a druhé se samy otevřou. Tady jsem jedno lanko s vypětím sil napnul a to vedlejší v tu ránu drze povolilo. S nostalgií jsem vzpomínal na mládí, kdy mi stačila nad svíčkou vytažená tlustá nit z rámečku. Ale teda musím uznat, že když se dílo podaří vypadá skvěle!
Fáze 4: Motor na hanbě Na letadle momentálně najdete stopy od špíny, lokální rez i odřeniny na kov. Co tam ale nenajdete, je motor. Nejprve mi došla světle zelená kamuflážní barva na dva krycí panely. A když už dorazily zásoby z e-shopu, podařilo se mi při sundávání masek strhnout barvu na předním motorovém krytu. Celá zástavba tak aktuálně leží bokem, čeká na vytvrdnutí opravného laku a tváří se, že se jí to netýká….
A konečně to přišlo: samotný závěr! Ten patřil devítiválci BMW. Samotný motor sice po opravách zapadl na své místo naprosto perfektně, ale finálním testem nervů se stalo usazování otevřených krytů motoru. S těmi jsem na stole svedl ještě jeden poslední tuhý boj, než celá sestava konečně chytla ty správné úhly a mohl jsem prohlásit stavbu za ukončenou. Návrat k tomuto koníčku byl zkrátka skvělý krok a tahle stavba mi to jednoznačně potvrdila.
Výsledek? Stálo to za každý ztracený nerv. Arado vypadá na amatéra a začátečníka celkem hezky a ve vitríně ostudu neudělá. Teď už jen usadit ten zpropadený motor a je definitivně hotovo.
