K dršťkám mám odjakživa naprosto vyhraněný postoj. Dobrovolně bych si je u nás v hospodě k obědu nikdy nedal. Přesto mě na mých cestách provází jakési podivné kulinářské prokletí a často mi dříve či později skončí na talíři.
Většinou to začíná naprosto nevinně – zradí mě jazyková bariéra a moje vlastní zvědavost. Když jsme byli v Polsku, narazil jsem v jídelním lístku na slovo „flaczki“. Znělo to tak nějak roztomile a domácky. Objednal jsem si je a na stole přistály dršťky. V Maďarsku se situace opakovala. Prohlížel jsem si menu psané výhradně v maďarštině, naslepo jsem píchl prstem do nabídky a vylosoval si „pacalpörkölt“. Což, jak jsem záhy zjistil, je poctivý maďarský dršťkový guláš s paprikou. K mému vlastnímu překvapení mi v obou náhodných případech vlastně docela chutnalo.
V portugalském Portu ale byla situace úplně jiná. Tam jsem do drštěk šel zcela cíleně a při plném vědomí. Místní verze zvaná Tripas à Moda do Porto je totiž vyhlášená specialita s obrovským kulturním a historickým přesahem, kvůli které jsme si dokonce zašli do špičkové restaurace.
Proč jedí v Portu zrovna dršťky?
Historie tohoto jídla se píše už od roku 1415 a váže se k počátkům slavných portugalských zámořských objevů. Tehdy princ Jindřich Mořeplavec připravoval velkou flotilu pro vojenské tažení a dobytí severoafrické Ceuty. Většina lodí se stavěla přímo v loděnicích v Portu a princ požádal obyvatele města o pomoc se zásobováním námořníků na dlouhou cestu.
Obyvatelé Porta se zachovali neuvěřitelně loajálně. Všechno kvalitní a čisté maso odevzdali námořnictvu, aby měla posádka dostatek síly. Pro ně samotné zbyly jen podřadné kusy a vnitřnosti – konkrétně právě dršťky. Vznikla tak nutnost vymyslet jídlo, které zasytí a dodá energii. Spojili dršťky s bílými fazolemi a vytvořili sytý pokrm, který doslova definoval jejich kulturu. Tato událost se do identity města zapsala tak hluboce, že se obyvatelům Porta dodnes hrdě přezdívá Tripeiros (v překladu „pojídači drštěk“).
A musím uznat, že Tripas à Moda do Porto je gastronomická pecka. Zapomeňte na klasickou českou zahuštěnou polévku. Zdejší verze je spíše hutný, bohatý eintopf. Kromě perfektně měkkých drštěk v něm najdete spoustu fazolí, uzené maso a tenké plátky lokálních pikantních klobás. Omáčka je silná, masitá a dokonale propojuje všechny chutě.
Dršťky sice stále osobně řadím do kategorie divných jídel, ke kterým chovám přirozený respekt. V Portu si je ale při další návštěvě s radostí dám znova.