Když jsme v Jižní Koreji navštívili vyhlášený rybí trh v Pusanu, byla to naprostá pastva pro oči. Atmosféra je tam fantastická a místní prodejci nabízí k jídlu snad úplně všechno, co se dá z moře vylovit.
Během prozkoumávání trhu padlo rozhodnutí vyzkoušet lokální specialitu. Anglicky se jí říká „sea squirt“, korejsky meongge a česky je to mořská sumivka. Nejde o klasickou mušli, ale o podivného mořského živočicha z kmene pláštěnců. Jak to vypadá už naservírované, ukazuje fotka níže. Na talíři to působí jako vcelku nevinné oranžové kousky masa, ale jakmile to vložíte do úst, zažijete šok. Konzistence je neuvěřitelně slizká a chuť naprosto bizarní. Představte si, že zhluboka olizujete zkorodovanou železnou trubku. Intenzivní kovová pachuť vám v ústech zůstane ještě dlouho poté. S naprostým klidem tento oranžový sliz zařazuji na pevné druhé místo mého žebříčku nejhorších jídel, hned za nepřekonatelné japonské natto.
Osobně nemám problém ochutnat prakticky cokoliv a klidně si dám i pražený hmyz. Na tomto trhu se ale našla jedna věc, u které jsem musel říct rezolutní ne. Můžete ji vidět na snímku dole. Je to sumýš, označovaný často jako mořská okurka, konkrétně místní ceněná červená varianta honghaesam. Tenhle tvor s drobnými masitými výrůstky a věncem chapadel na konci se podává syrový, nakrájený na plátky. Jeho maso je prý extrémně tuhé a při kousání hlasitě křupe. Tady už moje kulinářská odvaha narazila na své definitivní limity a tohle jsem zkrátka odmítl pozřít.
