Jak jsme v Koreji oblékli kroje, snědli příšeru a uvařili se v lázních
Celé to začalo naprosto spontánně. Znáte to – narazíte na internetu na fakt, že Lufthansa v rámci propagace nabízí akční letenky z Katovic. Začnete hledat, kam by to tak asi bylo fajn, a najednou na vás svítí Soul! A za parádních 14 tisíc! Byla by hloupost to nevzít. A tak jsem s Jayem a Bárou koupil letenky a vyrazili jsme vstříc Asii.
Cesta byla poněkud komplikovaná a připomínala vyhlídkovou jízdu po evropských letištích: letěli jsme na trase Katovice -> Frankfurt -> Mnichov a odtud rovnou do Soulu. Hlavní hvězdou byl ale náš letoun – parádní hrbatý a širokotrupý Boeing 747-8.
Náš let byl jeden z posledních před vyřazením tohoto stroje a šlo tehdy o jednu z nejdelších linek operovaných z Evropy bez přestupu (krásných 11,5 hodiny!). Jsem nesmírně rád, že jsem se tímhle králem nebes stihl proletět.
Soul, mikroskopické bydlení a královské paláce V Soulu jsme přistáli ráno a rovnou se přesunuli do OYO Hostel Myeongdong 1. Jestli trpíte klaustrofobií, do korejských hotelů raději nejezděte. Měl jsem sice vlastní pokoj, ale byl tak mikroskopický, že když jsem si chtěl večer sundat tričko, musel jsem napřed otevřít dveře na chodbu. Co je ovšem naprosto neuvěřitelné, tak součástí pokoje byla koupelna a wc :-). Ve výklenku napravo.
Zůstali jsme dvě noci a hned zpočátku nasáli tu pravou korejskou atmosféru. Vyrazili jsme na obhlídku královských paláců a zjistili jeden skvělý cestovatelský hack: když si v půjčovně pronajmete tradiční korejský kroj Hanbok, máte levnější (nebo rovnou bezplatné) vstupy do památek!
Ony ty paláce sice nejsou samy o sobě nijak drahé, ale procházet se historickým komplexem v tradičním rouchu má prostě neskutečnou atmosféru. Během toulek městem jsme narazili i na úžasnou veřejnou venkovní knihovnu a prozkoumali muzeum místní hudby.
Busan: Věštby a nejhorší jídlo v mém životě Ze Soulu jsme se přesunuli rychlovlakem KTX do Busanu (Lavalse Hotel). Busan je obrovská pecka. Cestou na pláž Haeundae jsme narazili na celou řadu věštíren – malé stánky, kde vám ochotně předpoví budoucnost (ovšem pouze korejsky). Absolutním vrcholem byl ale zdejší rybí trh Jagalchi. Všude plno prapodivných příšer. Samozřejmě jsme nesměli zůstat jen u koukání a některé úlovky jsme ochutnali. Došlo i na slavnou „Sea Squirt“ (česky Sumka).
Přátelé, snědl jsem už na cestách ledacos, včetně islandského shnilého žraloka Hákarl, ale tohle byla suverénně jedna z nejhorších věcí, jakou jsem kdy pozřel.
HTML galerie 1
Andong: Neviditelná smlouva a auto za úsměv Z Busanu jsme se částečně vlakem posunuli do Andongu (ubytování Play at home). Tady nás na nádraží čekal nejvtipnější zážitek s půjčováním auta. Pán, co nám ho předával, uměl jen korejsky. Chtěl jen fotku kreditky a pak nám prostě vrazil do ruky klíčky. Žádný papír, žádný podpis, vůbec nic. Prý „je to všechno elektronicky“ – takže jsem možná podepsal smlouvu telepaticky, těžko říct. Až prý budeme chtít auto vrátit, máme mu poslat SMS a on na nás počká u nádraží. Naprostá pohoda. Možná je to však i tím, že z Jižní Koreje nemáte s autem reálně kam zmizet :-).
Cestování autem má v Koreji každopádně své kouzlo. Na křižovatkách vás překvapí speciální semafory pro odbočení vlevo a zmatek z množství čar na silnici. Navíc je všude tolik kamer a radarů, že hrát si na závodníka se nevyplácí. Tankování je taky velká sranda – spousta benzínek je samoobslužných a menu je samozřejmě pouze v korejštině. Cestou si všimnete i místního vozového parku. Jezdí tu auta známých korejských značek, která však v Evropě vůbec neznáme, často v luxusní výbavě s obrovskými šestiválci pod kapotou. Co tu ale stoprocentně neuvidíte, jsou kabriolety. Korejci totiž neopálenou pleť považují za ideál krásy a sluníčku se vyhýbají jako čert kříži.
Sobaeksan: Milion schodů a samota v horách Když už jsme měli auto a prozkoumávali venkov, vyrazili jsme do národního parku Sobaeksan. Jestli si myslíte, že v padesátimilionové Koreji nemůžete uniknout davům, tady se přesvědčíte o opaku. Cestou nahoru jsme potkali všehovšudy asi pět lidí. Zato schodů jsme potkali snad milion. Přísahám, ty byly úplně všude. Odměnou za propocená trička nám ale byla návštěva tichého, odlehlého kláštera a naprosto fantastické výhledy do kraje, které za tu nekončící dřinu na schodech rozhodně stály.
Návrat do tradic a finále ve Válečném muzeu Poslední mimoměstskou zastávkou před návratem do Soulu byl Tohyang Traditional House. Šlo o nádherný tradiční dřevěno-papírový dům (Hanok) s vytápěnou podlahou (Ondol). Skvělý zážitek. Korejský venkov je obecně hodně tradiční. Fascinující je obrovské množství precizně udržovaných malých políček, která se nacházejí úplně všude, kde je to jen trochu možné.
Na konci naší cesty byl návrat do Soulu (hotel E318 Stay), kde jsme si na samotný závěr pobytu nechali návštěvu fantastického Válečného muzea (War Memorial of Korea). Je to ohromný komplex. Pro mě jako modeláře to byl naprosto fantastický zážitek vidět všechnu tu vojenskou techniku na vlastní oči. Prohlížet si detaily skutečných strojů a letadel hezky zblízka je k nezaplacení, zvlášť když pak člověk doma sedí nad letadly v měřítku 1/32 nebo 1/48 a snaží se trefit tu správnou patinu a odstín. Byla to zkrátka perfektní tečka za celým výletem.
Pár highlights na závěr, na které nesmíte zapomenout:
- Záchodový ráj: Absolutně čistá WC jsou dostupná všude, a to dokonce i vysoko na horách! Většinou jsou navíc vyhřívaná a s bidetovým oplachem.
- Gastronomie: Jídlo je v Koreji úžasné. Mimo velká města je občas problém s komunikací, i když mladí už dnes anglicky umí. Pozor v restauracích – velká spousta jídel je určena rovnou pro více osob. Extrémně oblíbené je vepřové, a když si tu dáte koleno v korejské verzi, je to prostě bomba.
- KFC, jak ho neznáte: Určitě musíte zkusit místní KFC – tím ale myslím „Korean Fried Chicken“. Kam se hrabou americké fastfoody! (I když je pravda, že základ a samotný nápad smaženého kuřete sem přinesli za války právě američtí vojáci).
- Pivní nekultura: Korejské pivo sice nepatří ke světové špičce (ale pije se lépe než thajské nebo čínské), dají se ale objevit malé pivovary s výbornými kousky. Korejci mimochodem docela dost chlastají, jen na to nemají úplně fyzickou výdrž.
- Čisté boty nad zlato: U vstupu/výstupu do národních parků (a často i těch městských) jsou k dispozici kompresory na čištění bot. Někde na vás čeká i sprej proti hmyzu. Samotné parky jsou navíc nádherné a rozlehlé i v samotném centru megapole, jakou je Soul.
- Tradiční lázně: Navštívit korejské veřejné lázně (Jjimjilbang) je naprostá povinnost! Je to parádní zážitek pro všechny smysly. Jen se mi nepovedlo ponořit se do nejteplejšího bazénu s termální vodou, protože bych dopadl přesně jako ta uvařená potvora z rybího trhu. Bylo to prostě moc horké! 😊
Sečteno a podtrženo – Jižní Korea je naprosto fantastická země!
HTML galerie 1