Když Route 66 neklapne, aneb jak jsme za sedm tisíc dobyli New York
Vždycky jsem se chtěl podívat do Států. Původní plán zněl: Route 66 v kabrioletech Mustang. Jenže pak přišel covid, po něm válka na Ukrajině, a teď tomu všemu dal pomyslnou stopku Oranžový muž v čele USA… Jenže pak se jednoho dne objevily letenky do New Yorku za baťovských 7 000 Kč. Zahoďte plány, balíme, letíme!
Varování v Lisabonu a „Take Another Plane“
Odlet byl z Mnichova přes Lisabon až do Newarku. Letěli jsme s portugalskými TAP (což se mezi cestovateli s oblibou překládá jako Take Another Plane, tedy „vezmi si jiné letadlo“), ale světe div se, na naší cestě bylo všechno v naprosté pohodě.
První vtipný zážitek přišel už na letišti v Lisabonu. Při čekání na odlet jsme dali řeč s jednou rodilou Američankou. Jakmile zjistila, že letíme do „Velkého jablka“, začala se nám upřímně omlouvat. New York prý vůbec není Amerika, je to hrozné město a ať raději někdy přiletíme za ní do těch „pravých“ Států.
Policejní diskotéka a noční 5th Avenue
V Newarku jsme přistáli večer. A protože jsme dobrodruzi, řekli jsme si: „Přece nepojedeme drahým expresem, vyzkoušíme místní autobus!“ A dobře jsme udělali, byla to jízda poučná a napínavá. Trochu nás cestou zarazilo množství policejních aut, která jezdila sem a tam a blikala jako průměrná evropská diskotéka na steroidech, ale po chvíli jsme si zvykli.
Rozhodli jsme se nejet metrem rovnou do Queens, kde jsme měli ubytování, ale vystoupit už na slavné 5th Avenue a nasát atmosféru. A řeknu vám – brada mi spadla až na chodník. Je to tam přesně jako ve filmech! (Historická vsuvka: 5th Avenue bývala na konci 19. století známá jako „Milionářská řada“, kde si ti nejbohatší průmyslníci stavěli svá opulentní sídla. Dnes je to mimo jiné přehlídka těch nejdražších butiků na planetě, takže peněženky tu pláčou úplně stejně jako před sto lety.)
Mýtus o metru z 80. let zničen
Co mě absolutně překvapilo, bylo metro. Jako odchovanec drsných filmů z osmdesátek jsem čekal posprejované soupravy a životu nebezpečnou zónu. Realita? Čisté a klidné prostředí. Je teda fakt, že jsme se pohybovali jen po Manhattanu a Queens. Možná je to jinde horší. (Mimochodem, newyorské metro je jedno z nejstarších na světě, funguje od roku 1904 a má úctyhodných 472 stanic. A ty posprejované vlaky z 80. let? Město tehdy do jejich čištění investovalo desítky milionů dolarů, nastolilo nulovou toleranci a sprejery to nakonec přestalo bavit.)
Kulturní mix a pračka jménem Guggenheim
New York je fantastické místo! Je to neuvěřitelný tavicí kotlík kultur, včetně turisticky nejznámějších čtvrtí jako Chinatown a Little Italy. Zaujalo nás obrovské množství skvělé architektury, perfektních muzeí a galerií.
Když už je řeč o muzeích, povinná byla návštěva Guggenheimova muzea. I když vás třeba moderní umění tolik nebere, ta budova je zkrátka úkaz. Legendární architekt Frank Lloyd Wright ji navrhl tak, že zvenku připomíná obří bílou pračku nebo obrácený zikkurat. Otevřeli ho v roce 1959 a uvnitř nejsou žádné klasické místnosti – prostě jdete po jedné dlouhé spirálovité rampě odshora dolů a kocháš se uměním. Geniální a trochu závratné!
Central Park, burgery a Čech na mrakodrapu
Podzimní Central Park, který hrál všemi barvami, byl zážitek sám o sobě. K tomu přidejte návštěvu klasického bistra s pořádnými burgery a večerní tah do hospody s živou muzikou, která vypadala, jako by ji zrovna vystřihli ze seriálu.
Co tam máme dál? Empire State Building. (Zajímavost: Tuhle 381 metrů vysokou krásku postavili během neuvěřitelných 410 dní, a to přímo během Velké hospodářské krize v roce 1931. Chvíli to dokonce byla prázdná „Empty State Building“, protože si nikdo nemohl dovolit tam pronajmout kancelář.) Vyjeli jsme nahoru mezi prvními. Hned po ránu nás tam přivítal dvoumetrový černoch, který na své dítě plynulou češtinou křičel něco v tom smyslu, ať neblbne. Ukázalo se, že zrovna přijeli z Prahy. Svět je malý!
Veteráni a mrznutí na Hudsonu
A jízda pokračuje – poštěstilo se nám vidět na vlastní oči pompézní pochod na Veterans Day, který má v USA obrovskou tradici, sahající až ke konci první světové války.
Na závěr jsme dlouho zvažovali okružní plavbu kolem Manhattanu, a nakonec jsme do toho práskli. A byl to jeden z nejlepších nápadů celého výletu! Plavba trvala něco přes dvě hodiny, měla skvělý výklad a byl to zkrátka zážitek. (ostrov Manhattan koupili Nizozemci od původních obyvatel v roce 1626 za zboží v hodnotě dnešních asi 24 dolarů. Tomu se říká realitní kauf milénia!) Akorát malá rada na závěr: na řece Hudson fakt fouká. A to tak, že i když byla modrá obloha a svítilo sluníčko, byli jsme sakra rádi, že jsme vytáhli péřovky.
Klaustrofobie v ponorce a raketoplán, který neletěl do vesmíru
Skoro bych zapomněl na jeden z pro mě největších zážitků. Zakotvili jsme u Intrepid Sea, Air & Space Museum, což v praxi znamená, že se procházíte po obří vysloužilé letadlové lodi USS Intrepid. Pro mě to byla naprostá bomba! Tahle ocelová obluda třídy Essex toho má za sebou víc než leckterý akční hrdina – prošla druhou světovou válkou, přežila pět zásahů kamikadze a z oceánu lovila astronauty z vesmírných programů Mercury a Gemini. Na letové palubě je k vidění neskutečná sbírka letecké techniky, od stíhačky F-14 Tomcat (ano, té klasické z Top Gunu) až po supertajný nadzvukový špionážní letoun Lockheed A-12 z dob studené války. Jednou ze zajímavostí tohohle krasavce jsou nádrže. Právě díky vysokým teplotním rozdílům a teplotní roztažnosti bylo třeba nechat jednotlivým dílům vůli. Tato vůle ovšem znamenala, že letadlo po natankování na zemi teklo jako cedník. Problém s těsností nádrže nebyl nikdy uspokojivě vyřešen a při běžném provozu bylo natankováno jenom tolik paliva, aby se letadlo dostalo do vzduchu, kde dotankovalo z tankeru a okamžitě vystoupalo do operační výšky. Při vyšších rychlostech se materiál roztáhl a nádrže se tak utěsnily.
Hned vedle lodi jsme se nasoukali do útrob ponorky USS Growler. Pokud netrpíte klaustrofobií, tady ji zaručeně chytíte. A při vstupu musíte jako test projít úzkým průlezem, aby jste se jim tam pak někde nezasekli :-). Jde o obrovskou raritu, je to totiž jediná americká dieselelektrická ponorka schopná odpalovat jaderné střely (konkrétně strategické křižující rakety Regulus), do které vás jako turistu pustí. Proplétat se těmi neuvěřitelně úzkými uličkami a zírat na palandy pro ponorníky natěsnané hned vedle torpéd byl solidní zážitek.
A na závěr? Raketoplán Enterprise! Člověk to zná z televize a z fotek, ale když před ním stojíte naživo, teprve vám dojde, jak obrovská tahle mašina ve skutečnosti je. Co je na něm nejvtipnější? Tenhle konkrétní fešák se do vesmíru vlastně nikdy nepodíval. Šlo o vůbec první zkušební prototyp z roku 1976, který neměl funkční motory ani tepelný štít. Inženýři z NASA ho používali čistě na atmosférické testy, kdy ho nechávali klouzat k zemi ze hřbetu speciálně upraveného Boeingu 747. I tak je to ale neskutečný kus historie a být od něj jen pár kroků je zkrátka pecka.
New York možná není „pravá Amerika“, jak tvrdila paní v Lisabonu, ale je to místo, které tě dostane.
HTML galerie 1