Polská skupina Breakout vznikla 1. února 1968 v Rzeszówě, když kytarista a hlavní skladatel Tadeusz Nalepa (1943–2007) a zpěvačka Mira Kubasińska (1944–2005) opustili svůj předchozí bigbeatový projekt Blackout, aby se zaměřili na modernější a blues-rockový zvuk. Breakout se rychle etabloval jako jedna z nejdůležitějších formací polského rocku šedesátých a sedmdesátých let. Skupina se inspirovala především britskou bluesovou scénou a psychedelickým rockem, o čemž svědčí i název inspirovaný Johnem Mayallem a jeho The Bluesbreakers. Jejich raná tvorba se nesla v duchu psychedelie a progresivního rocku, později se kapela plně přiklonila k čistému blues a blues-rocku. I přes značný úspěch u publika, zejména po vydání debutu a alba Blues (1971), čelila skupina v 70. letech kritice polských masmédií za „prozápadní“ životní styl a dlouhé vlasy, což vedlo k zákazu vysílání jejich skladeb v rádiu a televizi, a tím i ke zpomalení jejich kariéry v Polsku. Skupina zanikla v roce 1982, kdy Nalepa začal sólovou dráhu, přestože byla v pozdějších letech několikrát příležitostně reaktivována.
Breakout je třeba vnímat jako součást širšího globálního trendu, který na konci 60. let ovládl rockovou hudbu – posun od jednoduchého beatu k blues-rocku a hard-rocku, ovlivněnému umělci jako Jimi Hendrix, Led Zeppelin nebo Cream. V kontextu Východního bloku představoval Breakout jednu z nejautentičtějších a umělecky nejodvážnějších odpovědí na tento vývoj. Zatímco se československá scéna po roce 1968 musela potýkat s tvrdou normalizací (což vedlo např. k rozpadu The Primitives Group nebo k undergroundovému působení The Plastic People of the Universe), Polsko, byť s cenzurními zásahy, umožňovalo větší veřejné působení rockových kapel. Breakout se v tomto srovnání svou technickou zručností a Nalepovým kytarovým stylem blíží spíše západním vzorům (jak naznačuje inspirace Hendrixem, zmíněná u debutu) nežli tehdejšímu československému rocku, který často sklouzával k progresivnímu rocku (např. Blue Effect, Flamengo) nebo se uchyloval do disentu.
Album ZOL (Zidentyfikowany Obiekt Latający) z roku 1979 je devátým studiovým počinem skupiny Breakout a představuje jejich posun k tvrdšímu blues‑rocku s prvky hard rocku. Vydané u Polskie Nagrania Muza (SX 1766), nahrané v březnu 1979, přináší devět skladeb od úvodní „Póki uśmiech ma twarz dziecka“ přes melancholický „Pożegnalny blues“ až po závěrečný „W cieniu bluesa“. Hudbu složil a aranžoval Tadeusz Nalepa, texty napsal Bogdan Loebl, vokály dodala Mira Kubasińska, rytmiku obstaral Marek Surzyn na bicí a Krystian Wilczek na basu. Album je ceněno pro svou syrovou atmosféru, kde se bluesové kořeny kapely prolínají s hutným rockovým zvukem, a bývá označováno za jeden z nejvýraznějších titulů pozdní éry Breakoutu.