Kyrgyzstán jsme navštívili v roce 2019. Tento region střední Asie mě vždy fascinoval, a to především díky svým divokým velehorám. Mým velkým cestovatelským snem je jednou absolvovat legendární Pamir Highway (M41), což ale v současnosti mírně komplikuje nestabilní geopolitická situace a občasné uzavírky hranic. Kyrgyzstán nám ale nabídl dokonalou alternativu – možnost vyzkoušet si, jaké to je řídit v podobně extrémních podmínkách.
Absolvovali jsme mimo jiné úsek dlouhý 383 kilometrů s brutálním převýšením 6 753 metrů. Byla to čirá řidičská nirvána: rozbité cesty bez svodidel zařezané do strmých srázů, občasné brodění dravých horských řek a to vše v obklopení dokonalých panoramat zasněžených velikánů pohoří Ťan-šan (v překladu Nebeské hory), které pokrývá více než 90 % rozlohy země.
Naše etapa začala ráno ve třicetistupňovém horku a do cíle jsme dorazili v deset večer za sněžení. Dnes už je prý tato konkrétní cesta v lepším stavu, ale tehdy to byl naprosto surový zážitek. Nemít Ladu Nivu – nebo jinou poctivou, mechanickou čtyřkolku – nikdy bychom se tam nedostali.
Kyrgyzstán má neuvěřitelně nádhernou a nedotčenou přírodu, vstřícné místní obyvatele a rozhodně stojí za návštěvu. Co bych za sebe z naší výpravy vypíchl?
- Pozor na policii: Ve městech a vesnicích striktně dodržujte rychlost. Nikdy nevíte, ze kterého křoví vyběhne policista s radarem a jasným cílem vylepšit si rodinný rozpočet.
- Divoké řeky: Země je protkaná nespoutanými řekami. Jsem přesvědčený, že jednou se z tohoto koutu světa stane absolutní ráj pro expediční vodáky.
- Neprobádané vrcholy: Kde jinde na světě si můžete vylézt a pojmenovat vlastní čtyřtisícovku? V kyrgyzských horách je jich tolik, že na spoustu z nich pravděpodobně ještě nikdy nevkročila lidská noha.
- Skutečný život nomádů: Pastevci tu dodnes tráví léta vysoko v horách na takzvaných jailoo (letních pastvinách). Nejde o žádný skanzen nebo pózu pro turisty, je to přežitek tisícileté nomádské kultury.
- Noc v jurtě: Přespat v jurtě v nadmořské výšce kolem 3 000 metrů je zážitek na celý život. Místo dřeva, které nad hranicí lesa neroste, se topí sušenými zvířecími trusy (tzv. tezek), což funguje překvapivě skvěle. A ten pohled na noční oblohu bez světelného smogu se nedá popsat.
- Kontrasty: Jídlo bylo často vynikající a občas naopak naprosto otřesné, ale to k autentickému cestování zkrátka patří. A jako bonus na vás po celé zemi stále dýchá historie v podobě bizarních sovětských artefaktů – ať už jde o obrovskou reklamu oslavující moskevskou olympiádu z roku 1980, nebo nadživotní sochy Jurije Gagarina uprostřed ničeho.
Zbytek už si přečtěte v synově textu…
https://imagined.site/blog/kyrgyzstan
HTML galerie 1