Azorské ostrovy byly už dlouho jedním z mých velkých cestovatelských snů. Takže když se objevily letenky od TAP Portugal za krásných 6 tisíc, vůbec jsme neváhali. Zvlášť když jsme si k tomu mohli udělat parádní stopover v Lisabonu.
Azory, to je devět sopečných ostrovů roztroušených uprostřed drsného Atlantského oceánu. Toto autonomní území Portugalska leží na pomezí tří tektonických desek, takže vulkanický původ je tu znát na každém kroku. Nečekej přelidněné plážové resorty, ale spíše nespoutanou přírodu, termální prameny, dramatické útesy a počasí, které se mění z minuty na minutu. Každý ostrov má trochu jinou atmosféru, ale všechny spojuje obrovský klid a záplava zeleně.
Jako náš hlavní cíl jsme vybrali Terceiru. Zněla slibně – je méně turistická než hlavní ostrov São Miguel, ale přitom nabízí všechno, co od Azor čekáte. Zarezervovali jsme si půjčení toho absolutně nejmenšího Citroenu, co se asi vůbec vyrábí, domluvili si ubytování v luxusní vile a vyrazili. Let byl naprosto v pohodě, Lisabon krásný jako vždy a přistání na letišti v Terceiře proběhlo hladce.
Malá odbočka pro kontext: Terceira (její název znamená „Třetí“, protože byla objevena jako třetí v pořadí) je ostrov, kde se čas tak trochu zastavil. Přistáváte na letišti Lajes, které mimochodem slouží zčásti jako vojenská základna, a hned jak vylezete z letadla, nasajete ten vlhký, slaný a neuvěřitelně čistý vzduch oceánu.
Ostrov je celkem kompaktní, takže je úplně ideální ubytovat se na jednom místě a odtud vyrážet na průzkumné výpravy. Co vás tu udeří do očí okamžitě, jsou nádherně zelené pastviny plné spokojených krav (ze kterých pochází to nejkvalitnější hovězí na světě 😊) a tradiční kamenné zídky podél cest. Tyto zídky jsou navíc porostlé obrovskými trsy květin. Pokud se ptáte, co to je za nádheru – jsou to hortenzie. Staly se neoficiálním symbolem Azor. Zajímavostí je, že jejich barva se mění podle kyselosti půdy. A protože je sopečná půda na Terceiře hodně kyselá, kvetou tu do naprosto zářivě modrých odstínů.
Na Terceiře najdete všechno. Od národních parků přes sopky a kouzelná historická městečka (nečekejte jich desítky, jste na malém ostrově) až po nekonečné množství výhledů na širý oceán. A ty mraky! Letí po obloze tak strašně rychle a s nimi se mění i počasí. Pět minut máte jasno a modrou oblohu, za chvíli se zatáhne, následuje krátká sprška a jedeme nanovo. Trochu to připomíná Island 😊, jen je tu podstatně tepleji. Jistotu máte jedinou – žádné počasí tu nevydrží dlouho.
Oceán vrací úder Na Terceiru se primárně nejezdí za klasickým koupáním, ale přesto se to tu dá. Místní jsou skvělí plavci a prakticky u každého obydleného místa je vybudovaná zátoka nebo přírodní bazének z lávových kamenů oddělený betonovým molem. Tady si ale dovolím jedno velké varování: Tohle není Středozemní moře, tohle je otevřený Atlantský oceán a je třeba k němu mít obrovský respekt. O čemž vám teď, milé děti, povyprávím. 😊
Vydali jsme se na jednu z těchto malých „pláží“. Dokonce tu byl plavčík a vlála vlajka signalizující, že koupání je dnes naprosto OK. Tak jsme se střídavě nacpávali vitamínem D rozpláclí na ručníku a částečně se houpali v oceánských vlnách. A pak to přišlo.
Oceán tu má takovou specialitu – říká se tomu sneaker waves neboli zrádné vlny. Zničehonic se objeví taková menší lokální tsunami, která všechno spláchne. Nedá se předpovědět, nečekají ji plavčíci a nečekají ji ani místní. A protože my musíme vždycky vyzkoušet všechno, prubli jsme si, jaké to je být spláchnutý.
Naneštěstí nás vlna vzala do zad, takže jsme ji neviděli přicházet. Představ si, že na tebe zničehonic spadne středně velký zahradní bazén plný vody, a vynásob to deseti. Ivku vlna strhla do menšího bazénku, ze kterého vyšla s odřeninami a naraženou kostrčí. Mě to bohužel poslalo přímo na zábradlí, kterým jsem se nějak propletl. Cestou jsem měl pocit, že jsem prošel lisem. Moc si z těch pár vteřin nepamatuju. Když to celé asi po deseti sekundách opadlo, hlavně jsem očima hledal Ivku. Pořádně jsem si oddechl, když jsem ji uviděl o pár metrů dál, evidentně živou.
V tu chvíli k nám už dobíhali plavčíci a kontrolovali nás. Mě se ptali, jestli zvednu ruce a jestli můžu chodit. Zvládl jsem oboje, takže přesunuli pozornost na další oběti oceánu. Zvedli jsme kotvy a zamířili zpět. Ivku bolela kostrč, mně natékalo koleno, tak jsme se cestou museli stavit v baru na zdravotní drink. Po půlhodince sezení jsem ale zjistil, že se nemůžu postavit. Šlo to hodně ztuha. Ruku jsem nezvedl vůbec… a nemohl jsem se ani smát.
Doplazili jsme se na ubytování, kde jsme se začali dávat dohromady. Když nás v tomhle stavu viděla naše domácí, okamžitě se nás ujala. Byla úžasná – další den nás sama vozila po ostrově a ukazovala nám zajímavosti z pohodlí auta. Další den už jsem ale mohl chodit i řídit, takže jsme průzkum vzali zase do vlastních (byť trochu potlučených) rukou.
Park s dýmící sopkou (Furnas do Enxofre a Algar do Carvão): To dýmící místo, kterým jsme procházeli, se jmenuje Furnas do Enxofre. Jde o vulkanickou oblast v centrální části ostrova, kde ze země stoupají sirné výpary a horká pára. Okolní bujná vegetace tu vytváří skvělý kontrast k načervenalé a žluté hlíně kolem průduchů. Kousek odtud leží i Algar do Carvão – prázdný sopečný krb. Do něj se dá sestoupit a podívat se přímo do nitra bývalé sopky, což je opravdový celosvětový unikát.
Hlavní město (Angra do Heroísmo): Angra do Heroísmo, hlavní město ostrova, je zapsané na seznamu UNESCO a procházka jím připomíná cestu v čase. V 15. a 16. století fungovalo jako klíčová zastávka pro lodě vracející se z Ameriky a Indie se zlatem a kořením. Své přízvisko „Heroísmo“ (hrdinství) získalo v 19. století za obrovskou odvahu místních během portugalské občanské války. Město dodnes střeží majestátní pevnosti proti někdejším pirátům a pyšní se renesanční architekturou, kterou obyvatelé po ničivém zemětřesení v roce 1980 s velkou péčí obnovili.
Co nesmíte na Terceiře minout: Až (nebo jestli) oschnete a zahojíte si modřiny:
- Fumaroly a podzemí: Krásná je procházka přírodním parkem k oblasti zvané Furnas do Enxofre, kde ze země stoupá dým ze sirných průduchů. Být tu znamená cítit dech planety!
- Hlavní město Angra do Heroísmo: Tohle město je na seznamu UNESCO a právem. Barevné uličky, nádherné přístavy a pevnosti, které kdysi ostrov chránily před piráty.
- Impérios a lokální slavnosti: Na celém ostrově najdete malé, nádherně pestrobarevné kostelíky/kapličky (zvané Impérios). Je tu tradice svátků Ducha svatého. Každý víkend v jiném městečku se kaplička nazdobí, na náměstí se postaví stánek s pivem, všichni se sejdou a slaví. 😊
- Jídlo snů: Čerstvé ryby, fantastické sýry a jedno z absolutně nejlepších hovězích na světě.
- Silničky pro kaskadéry: Cesty tu jsou místy tak úzké a tak prudké, že jsem si chvílemi fakt myslel, že se náš statečný Citroen v zatáčce zlomí vejpůl a začne couvat zpátky z kopce…
Terceira je prostě divoká, krásná a nezapomenutelná. Jen si u oceánu nikdy, ale opravdu nikdy, nesedejte zády k vodě!
PS: po návratu domů jsem nakonec navštívil lékaře a výsledek: zlomená klíční kost, naražená/nalomená žebra, z kolena se musela odsát voda a zhmožděné rameno…
HTML galerie 1