Když pošleš Kena do vesmíru a doufáš, že tě zachrání šutr. Zapomeňte na Marťana, kde Matt Damon v potu tváře pěstoval brambory a musel si spočítat každý mililitr vody, aby přežil. Ryan Gosling se ve Spasiteli probere z kómatu, zjistí, že má zachránit Zemi, a obratem nás uvrhne do 156 minut dlouhého sledu událostí, nad kterými občas zůstává rozum stát. Jistě, ve Vesmírné odysee nás Kubrick taky nechal dlouhé minuty zírat do prázdna, ale tam to mělo svůj hlubší smysl. Tady se na plátně sice pořád něco děje, ale často je to úplně zbytečné. Zážitek navíc krutě sráží dolů dost přepálená stopáž. Ale abychom jen neplivali do vzduchoprázdna – film má jedno obrovské eso v rukávu. A tím je nečekaná chemie mezi Goslingem a jeho novým parťákem (který shodou okolností vypadá tak trochu jako kámen). Jejich mezigalaktická „bromance“ funguje na jedničku a je přesně tím, co vás udrží v křesle i ve chvílích, kdy děj začne haprovat. Celkově? Není to vyloženě špatné, ale k dechberoucí realističnosti Marťana to má světelné roky daleko. Tři hvězdy a letíme dál!
