Cocteau Twins, skotská rocková skupina aktivní v letech 1979 až 1997, je považována za jednoho z klíčových pionýrů subžánru dream pop a významně ovlivnila shoegaze a ethereal wave.
Nejvýraznějším prvkem kapely je osobitý soprán zpěvačky Elizabeth Fraser. Její vokály jsou často silně zefektované, vrstvené a éterické. Na debutovém albu Garlands (1982) byl její projev ještě silně ovlivněn post-punkovou estetikou a temnějším stylem Siouxsie Sioux, což kapele v počátcích vyneslo nálepku „následovníků Siouxsie and the Banshees“. Velmi rychle se však vyvinula směrem k abstraktnímu nebo nelyrickému jazyku, někdy označovanému jako glossolalia (mluvení v jazycích, které není srozumitelné). I když se v pozdějších albech (např. Heaven or Las Vegas) staly její texty srozumitelnější, zůstala záhadnost jejího projevu jedním z jejich podpisů.
Kytarista a programátor Robin Guthrie byl mistrem zvukových textur. Používal rozsáhlé efekty (delay, reverb, pitch shifting), aby vytvořil komplexní a atmosférické kytarové plochy, které se často slévaly v hustou, jiskřivou „stěnu zvuku“, jež tvoří základ jejich éterického zvuku.
Spolu s labelem 4AD, na kterém vydávali většinu svých nahrávek, kapela definovala estetiku, která ovlivnila celou řadu pozdějších hudebníků v oblasti alternativního rocku, dream popu a shoegaze. Kapela považovala tvorbu celých studiových alb za náročný zážitek, a tak v polovině 80. let ráda nahrávala a vydávala EP, což jim umožnilo pracovat v menších tvůrčích dávkách. Řada těchto EP nahrávek (jako Aikea-Guinea, Tiny Dynamine nebo Echoes In A Shallow Bay) je fanoušky ceněna stejně jako jejich hlavní alba.
Vlastním verzi na bílém vinylu s označením CAD 2K19 a z pohledu posluchače jde o zvukově velmi specifickou edici. Remastering, na který dohlížel sám Robin Guthrie, dodal nahrávkám oproti původním deskám z 80. let větší hutnost a důraz na basy. I když je zvuk modernější a plnější, tento konkrétní výlisek z loděnické GZ Media s sebou nese jistá rizika – zejména u tiché skladby „Lazy Calm“ na straně C se často objevuje zvýšený povrchový šum, který je pro barevné vinyly z této produkce typický. Zajímavým detailem je také volba kratší sedmipalcové verze u skladby „Lorelei“ namísto té albové. Celkově vzato jde o dostupnou analogovou alternativu k drahým firstpress, u které ale hodně záleží na tom, jak čistý kus se vám zrovna dostal do rukou.