19. září 2025: Vlakový přesun
Koupě lístku na vlak v Indii není jen tak obyčejná transakce. Je to dobrodružství, test nervů a zkouška vaší karmy v jednom. Jízdenky se tu totiž kupují hodně dopředu a oficiální rezervační systém IRCTC je technologicky kdesi v minulém století a plný nečekaných úskalí.
Pokud se do Indie chystáte, tady je můj osobní manuál pro přežití nákupu jízdenek.
Jak vyzrát na indický rezervační systém
- Registrace a poplatky: Účet si založíte na
irctc.co.in. Jako cizinec s neindickým číslem musíte zacvakat jednorázový poplatek 100 INR + daň (cca 1,5 USD). Můj tip: Tradiční české karty občas stávkují, ale Revolut to zvládl bez mrknutí oka. - Očistec jménem OTP: K aktivaci potřebujete dva kódy (na e-mail a na mobil). A protože indické brány si se středoevropskými čísly moc nerozumí, SMS vám přijde hned, za tři hodiny, nebo taky nikdy. Občas prý dorazí i na WhatsApp. Zkoušet, zkoušet, zkoušet.
- Rezervační ruská ruleta: Indové mají na vlaky kvóty. Běžná (General) zmizí během minut. Pokud se vyprodá, nekončíte, ale spadnete do legendárního systému Waitlistu:
- CNF (Confirmed): Vyhráli jste. Máte místo.
- RAC (Reservation Against Cancellation): Do vlaku smíte, ale sedíte s dalším nešťastníkem na jednom spodním lůžku a modlíte se, ať někdo jiný jízdenku stornuje, abyste dostali celé místo pro sebe.
- WL (Waitlist): Jste na čekací listině (např. WL 15). Do vlaku nesmíte a musíte čekat na zázrak, který se často děje až 4 hodiny před odjezdem, kdy se tiskne finální seznam a uvolňují se VIP kvóty.
My jsme na cestu tam ulovili potvrzený lístek do první třídy. Zpět jsme chtěli zkusit noční spací vlak, ale systém zkolaboval a nakonec jsem skončil se statusem WL. Pro jistotu jsem koupil ještě lístky na denní vlak s tím, že jeden případně stornujeme. A dobře jsem udělal! Noční vlak zůstal beznadějně narvaný a my jeli tím denním.
Shatabdi Express: Arktida na kolejích
Odjezd v 6:00 ze stanice New Delhi. Cesta indickým vlakem je epický zážitek. Vlaky jsou neskutečně dlouhé, naštěstí vám digitální cedule na peróně ukážou, kde přesně váš vagon zastaví.
Jízda první třídou (First Class AC) byla naprosto luxusní. Širokorozchodné vozy nabízejí v konfiguraci 2+2 gigantický prostor na nohy. Všude je čisto a chlapík s metlou pobíhá po vagonu a loví každé smítko. Dostali jsme čerstvé noviny, kávu, vodu a během cesty hned několikachodové jídlo.
Mělo to ale jeden háček. Zatímco venku panovalo třicetistupňové peklo, klimatizace uvnitř jela na maximum a udržovala teplotu kolem 17 stupňů. Zhýčkaný Evropan na sebe v tu chvíli obléká naprosto vše, co v batohu najde!
Cesta zpět druhou třídou (AC Chair Car / CC) byla vlastně mnohem příjemnější. Klimatizace byla nastavená na humánních 20 stupňů. Jídlo bylo úplně stejné, jen sedačky byly v uspořádání 3+2. Místa na nohy je tam sice o něco méně, ale ani já, ani můj parťák Jay s jeho dvěma metry výšky jsme nijak netrpěli. A Bára ta byla úplně v pohodě. Taký má normální vzrůst, že jo…
(Pro otrlejší existují i třídy bez oken a bez klimatizace jako Sleeper Class nebo Second Seating, ale ty jsme pro tentokrát s díky vynechali.)
Órčha: Skryté místo, krávy a přerostlí vrabci
V 10:45 jsme dorazili do Jhansi a přesunuli se do hotelu Sunset v nedaleké oblasti Órčha. A byla to pecka. Órčha v překladu příhodně znamená „skryté místo“ a na rozdíl od přelidněných metropolí si drží venkovský klid. Konečně žádné obavy ze scamů!
Měli jsme skvělé ubytování s výhledem na pevnost. A ačkoliv bylo září – což je teoreticky ideální doba po deštích, kdy je vše zelené a bez komárů – zažili jsme extrémní vedra a klimatizace na pokoji jela naplno i v noci.
Indický venkov má své kouzlo. Před hotelem se spokojeně pásly krávy a kozy. Ráno dorazila parta metačů, smetla odpadky na hromadu a rovnou ji na ulici zapálila. Jiný kraj, jiný mrav.
V tomhle maličkém městě jsou absolutně luxusní památky, které by v Evropě praskaly ve švech, ale my tu byli skoro sami. A co víc, i když si jako turisté připlatíte (vstupné stálo asi 100 Kč), máte absolutní svobodu. Žádné cedule, žádné zákazy. V chrámech jsme se dostali tajnými schodišti až na střechy. Evropského experta na bezpečnost by tu rovnou trefil šlak. Já jsem sice občas trochu bloudil, ale stálo to za to.
Co byste v Órčze neměli minout:
- Pevnostní komplex: Spojení hinduistické a islámské architektury. Obzvlášť paláce Džahángír Mahal a Rádža Mahal s úžasnými freskami.
- Ram Raja Temple: Jediné místo v Indii, kde je bůh Ráma uctíván jako skutečný král a pravidelně se tu na jeho počest pálí vojenské salvy.
- Královské kenotafy (Chhatris): Dechberoucí historické hrobky na břehu řeky Betwa. Jsou obzvlášť magické při západu slunce a fungují jako hnízdiště ohrožených supů indických. Mimochodem, viděli jsme je naživo. Co vám budu povídat, takový trochu víc přerostlý vrabec.
Celé centrum se dá projít pěšky. Žádný betonový smog, jen úzké uličky, pohoda a trhy. Rychle jsme si tu našli „vlastního“ hospodského, který nám nadšeně vyvařoval indické speciality. Do kuchyně jsme se ze zásady nedívali a jídlo jsme si maximálně užili. Jsme přece očkovaní!
HTML galerie 1