Část 3.: Khadžuráho – Kámasútra, neviditelní krokodýli a skrytý život domorodců
Než se vrhneme na samotné Khadžuráho, musíme si říct něco o státě Madhjapradéš, kde se zrovna nacházíme. Přezdívá se mu „Srdce Indie“ a pro našince skrývá pár velkých překvapení. Běžný Evropan si Indii představuje jako jeden velký přelidněný chaos, ale Madhjapradéš je obrovský, divoký a plný hlubokých džunglí (právě tady se mimochodem odehrávala slavná Kniha džunglí). Přestože tu žije nejvíc tygrů z celé Indie, místní obyvatelstvo je z obrovské části striktně vegetariánské – Madhjapradéš patří k indické špičce v podílu lidí, kteří maso nikdy nevzali do úst. A další věc, kterou málokdo ví: žije zde vůbec největší populace původních domorodých kmenů (tzv. Adivasi) z celé země.
Do Khadžuráha nás vezl místní řidič v indické verzi Suzuki. Sedadla měla pořád igelit z výroby, aby se neošoupala, a celou cestu nám vyhrávala indická hitparáda. Těch 200 km trvalo přes 4 hodiny a dalo nám to cennou lekci z indického silničního provozu. Dálnice sice vypadají slušně, ale jezdí se max 90 km/h, běžně se po nich prochází krávy, lidi na kolech nebo pěší. A protože jsou sjezdy daleko od sebe, běžně potkáte auto (nebo kamion) v protisměru, protože je to prostě kratší než hledat přejezd. Jezdí tu všechno, všemi směry. Provoz naštěstí nebyl silný.
V Khadžuráhu jsme se ubytovali na farmě Rancho. Majitel nám zároveň dělal rikšáka a poskytl nám i výbornou snídani. Klima sice chyběla a teploty v noci nepadaly pod 30 stupňů, ale už jsme byli otrlí. Pohled na to, jak místní bydlí byl velice poučný.
Hlavním tahákem je zdejší úžasný chrámový komplex, který je naprostou perlou celé Indie. Postavila ho válečnická a stavitelská dynastie Čandélů během pouhých sto let (mezi lety 950 a 1050 n.l.). Původně tu stálo 85 chrámů, do dneška se jich zachovalo asi 25. A proč je muslimští nájezdníci nezničili, jak měli ve zvyku jinde? Zachránila je paradoxně jejich naprostá odlehlost. Chrámy zkrátka na dlouhá staletí pohltila neprostupná džungle a znovu je pro západní svět objevil až v roce 1838 britský inženýr T. S. Burt. Jsou světově proslulé svými fantasticky detailními pískovcovými reliéfy. A ačkoli je komplex proslavený výjevy z Kámasútry, tyto vysoce akrobatické erotické scény tvoří jen asi 10 % výzdoby. Zbytek dokonale mapuje každodenní život, božstva, hudebníky a války, čímž symbolizuje čtyři hlavní cíle hinduistického života – dharmu, kámu, arthu a mókšu.
Abychom pochopili, jak tu lidé žili před staletími (a leckde dodnes žijí), vyrazili jsme do zbrusu nového skanzenu jménem Aadivart Tribal Museum. Je to nádherně zpracovaná vesnička s otevřenou expozicí, která ukazuje tradiční život, obydlí a umění sedmi hlavních domorodých kmenů státu Madhjapradéš (jako jsou Gondové, Bhilové nebo Baigové). Procházíte se mezi autentickými hliněnými domky zdobenými lokálními malbami, zkoumáte terakotové umění a ukázky původních řemesel. Získáte tak naprosto jiný pohled na indickou kulturu, na hony vzdálený ruchu velkoměst. Koncentrace památek je v Khadžuráhu extrémní a nutno dodat, že většina je v perfektním stavu s moderní infrastrukturou, a to včetně na místní poměry čistých toalet.
Kromě historie jsme navštívili i základnu džinistických mnichů (směr Digambara). Tito borci se zříkají jakéhokoliv majetku, a to i oblečení – chodí zcela nazí („oděni vzduchem“). Vlasy a vousy si pravidelně vytrhávají holýma rukama, a když náhodou najdou v jídle mravence, dají si třídenní přísný půst. Zlatí čeští pivaři.
Náš pan domácí nás pak vzal i do své rodné vesnice. Byl to silný zážitek – naprostá nedotčenost turismem, děti dokonce ani nežebraly, což je na Indii co říct. Viděli jsme, jak místní žijí v chudobě, ale prý spokojeně (nedávnu jim tu postavili školu, tak na co si stěžovat? Aa také jsme byli svědky večerního nájezdu loupežných opic na vesnici. Lidé ten den vyhráli.
A nesmím zapomenout na výlet do Národního parku Panna. Ten je sice celosvětově proslulý hlavně jako tygří rezervace, ale my jsme jeli k řece Ken za místními krokodýly. Průvodce (kterého automaticky nafasujete ke vstupence) nám s klidem vysvětlil, že park je pro turisty otevřený jen přes den, a protože krokodýli ve dne spí, nikdo je vlastně nikdy nemůže vidět. Zato jsme tam obdivovali Raneh Falls – naprosto ohromující, asi 30 metrů hluboký a 5 kilometrů dlouhý kaňon. Řeka Ken ho tu v průběhu věků vyhloubila do unikátních, půl miliardy let starých krystalických granitů, které na slunci hrají všemi barvami od růžové přes červenou až po šedou.
HTML galerie 1