Znáte ten pocit, když máte nějaké zajímavé místo doslova za humny, ale vlastně jste tam nikdy pořádně nebyli? Přesně to se stalo mně a mé ženě. Bydlíme od Bielsko-Biała slabou půlhodinku cesty autem a projížděli jsme tudy snad stokrát. Vždycky to ale bylo jen cestou někam jinam. Až dnes jsme si řekli: „Dost, dneska tady konečně zastavíme a prozkoumáme to tu.“ A rovnou vám můžeme říct, že jsme odjížděli s úplně jiným zážitkem, než jsme čekali.
Pokud jste o Bielsku-Białé nikdy neslyšeli, vězte, že to původně byla města dvě – slezské Bielsko a haličská Biała, která oddělovala řeka a spojila se v jeden celek vlastně až v roce 1951. Dnes tvoří fascinující, i když tak trochu schizofrenní podívanou.
Když jsme se s manželkou procházeli místními ulicemi, udeřil nás do očí typický polský urbanistický folklór. Je to takový ten zvláštní mix nádherně opravených historických fasád a domů, které zjevně pamatují lepší časy, to celé štědře posypané všudypřítomným reklamním smogem. Člověk obdivuje precizní štuky z devatenáctého století, přes které křičí obří plachta nabízející nejlevnější výměnu pneumatik a kebab. Má to ale nakonec své dost specifické kouzlo.
Původně jsme si mysleli, že hlavním tahákem našeho výletu bude okolí zámku knížat Sułkowských. Přece jen, tahle stavba má kořeny až ve 14. století, kdy ji založila těšínská větev Piastovců, a rod Sułkowských z ní v 18. století udělal své honosné sídlo. Zámek a jeho okolí určitě stojí za vidění, je to pěkný kus historie, ale ten pravý architektonický úžas na nás čekal až o kousek dál.
Zapomeňte na středověk, skutečnou perlou je místní „Malá Vídeň“. V 19. století totiž město zažívalo neuvěřitelný boom díky textilnímu průmyslu. Místní továrníci, plní peněz z kvalitní vlny, měli jednoznačný cíl: ukázat světu, že nejsou o nic horší než elita v hlavním městě císařství. Najali si špičkové architekty a začali stavět. Honosné vily, výstavní pošta, ohromující radnice a divadlo, které jako by z oka vypadlo těm vídeňským. Procházka těmito ulicemi byla pro nás opravdovým zážitkem a chvílemi jsme si s ženou opravdu připadali spíše jako v Rakousku, což nám dalo snadno zapomenout i na ty křiklavé cedule s nápisy „Lombard“.
A pak jsme narazili na další, naprosto nečekanou tvář města. Věděli jste, že Bielsko-Biała je vlastně takový polský Hollywood? Sídlí zde legendární Studio Filmów Rysunkowych, které bylo založeno už v roce 1947. Právě odsud do světa vyrazili hrdinové našeho dětství. Při toulkách městem jsme tak naráželi na bronzové sochy, které nás okamžitě vrátily do dětských let. U fontány na nás cenil zuby dobrák Reksio, u obchodního centra pózovali Bolek a Lolek (kteří tu vznikli v hlavě režiséra Władysława Nehrebeckého na motivy rošťáren jeho vlastních synů) a našli jsme i další postavičky. Společný lov na tyto bronzové hrdiny s foťákem v ruce se ukázal jako překvapivě zábavná kratochvíle.
Pokud tedy hledáte tip na výlet, který v sobě kombinuje císařskou noblesu, nostalgii animovaných večerníčků a nefalšovanou syrovost současného polského pouličního marketingu, Bielsko-Biała vás rozhodně nezklame. My už teď víme, že příště tudy jen tak bez zastávky určitě neprojedeme.
Bielsko-Biała, výlet s manželkou, Malá Vídeň, polské animáky