Je to tady. Dlouhá, ale neuvěřitelně obohacující cesta je u konce. Včera definitivně proschl finální polomatný lak a dnešní den patřil už jen pomyslné třešničce na dortu v podobě weatheringu a aplikace provozního opotřebení. S hrdostí vám tak mohu oznámit, že legendární stíhač Mitsubishi A6M5 Zero, trupového čísla 03-09, na kterém létal Takeo Tanimizu, je oficiálně hotov.
Druhá, a neméně napínavá část stavby se nesla ve znamení finálních povrchových úprav. Celý postup zahrnoval nástřik dvou vrstev lesklého laku, na které navazovalo pečlivé nanesení dekálů za pomoci usazovacích vodiček Setter a Softer od značky Gunze. Poté jsem vše bezpečně zafixoval dalšími dvěma vrstvami lesklého laku. Následovala aplikace panel lineru, který jsem po zavadnutí opatrně setřel pomocí white spiritu, aby krásně vystoupila paneláž. Povrch pak sjednotily dvě vrstvy polomatného laku.
Po jeho dokonalém vytvrzení přišla na řadu ta magická chvíle – odmaskování překrytu kabiny, jeho precizní dopasování a přilepení na trup. Úplný závěr pak patřil patině, zaprášení a špinění pomocí pudrů Master Weathering od Tamiya.
Stavba pro mě nebyla jen o lepení plastu, ale i o zkoumání historie a technických detailů, které tomuto stroji dodávají jedinečný charakter. Zjistil jsem například, že na mém modelu nemá vůbec být klasické anténní lanko. U těchto pozdních verzí a v této fázi války letouny využívaly modernější radiostanice bez nutnosti natahovat drát k ocasní ploše.
Stejně fascinující pro mě byl i původ přídavné palivové nádrže. Vzhledem k obrovskému nedostatku strategických surovin, jako byl dural, se ke konci války v Japonsku tyto nádrže vyráběly ze dřeva a překližky, na které se aplikovala pouze krycí šedá barva. Právě nácvik simulace tohoto dřeva, které pod barvou prosvítá, považuji za svůj velký osobní úspěch. Bylo to napínavé, ale výsledek za tu námahu rozhodně stál. Zkoušet nové techniky a opouštět komfortní zónu je přesně to, co mě na modelařině tolik baví.
Když se nyní ohlédnu za celým procesem, musím zhodnotit, že to byla velmi příjemná a nezáludná stavba. Samozřejmě, když se na výsledek podívám přísným okem tvůrce, nějaké ty chybičky a nepřesnosti tam jsou. Kdo z nás ale má model, na kterém by s odstupem času nechtěl něco vylepšit? Celkově jsem s finální podobou nadmíru spokojený.
Tento projekt pro mě znamenal obrovský posun vpřed. Naučil jsem se na něm spoustu nových věcí a postupů.
Zero teď hrdě odpočívá ve vitríně a musím říct, že mu to tam neskutečně sluší. Každá taková stavba je cennou lekcí a já pevně věřím, že díky těmto čerstvým zkušenostem bude můj další model zase o fous lepší.
