Digitální seppuka aneb Jak jsem kupoval lístky v zemi budoucnosti (příprava na Japonsko)

Japonsko. Země, kde záchody mluví třemi jazyky, vlaky se omlouvají za vteřinové zpoždění a roboti vám v hotelu uvaří kávu. Možná byste tak nějak přirozeně čekali, že nákup pár lístků na autobus a vlak bude digitální symfonie. Jenže realita? To je spíš technický očistec, kde vaším největším nepřítelem není Godzilla, ale rozbalovací menu s názvem „Prefektura“.

Všichni víme, že v Japonsku všechno funguje na milimetr přesně. Ta technická dokonalost je fascinující, ale běda vám, pokud se ji jako cizinec pokusíte ovládnout přes internetový prohlížeč. Rezervační systémy jejich drah a autobusů vypadají, jako by je v roce 1998 navrhl někdo, kdo měl velmi špatný den a rozhodl se pomstít celému světu.

Chcete jet z bodu A do bodu B, které jsou od sebe pět kilometrů, ale leží ve stejné prefektuře? Systém řekne rezolutní „NE“, protože jeho algoritmus prostě nechápe, proč byste to proboha dělali. Chcete si vybrat nástupní zastávku? Musíte nejdřív intuitivně vycítit, který ze tří identických spojů v tabulce tu zastávku vůbec „odemkne“. A když už si myslíte, že máte vyhráno, přijde ověřovací kód na e-mail, který má životnost asi tak pět vteřin – což je přesně doba, za kterou váš prohlížeč stihne nahlásit chybu.

Celý proces připomíná digitální samurajský souboj. Buď to vzdáte a půjdete pěšky, nebo se do toho zakousnete a po dvou hodinách, sedmi screenshotech a mírném nárůstu krevního tlaku vítězoslavně získáte e-mail plný japonských znaků – vaši vstupenku do ráje. Možná vás napadne, proč jsme raději nezvolili uživatelsky přívětivé mezinárodní portály. Rozhodli jsme se pro přímou cestu u dopravce hlavně proto, abychom se vyhnuli zbytečným poplatkům za zprostředkování a měli možnost si sami vybrat konkrétní sedadla, což globální weby často neumožňují. Ostatně, když už jsme v minulosti pokořili rezervační systém indických drah, brali jsme to jako další výzvu, kterou prostě musíme zvládnout.

Takže, lístky máme. Bitva s japonským softwarem skončila naším vítězstvím. Teď už zbývá jen doufat, že ty stroje budou v reálu ovladatelné snadněji než jejich webové stránky. Držte nám palce, vyrážíme do země, kde 22. století sousedí s érou Windows 95!