Když přijde řeč na Marillion – a tím myslím jedině tu jedinečnou éru, kdy za mikrofonem stál Fish – musím jít s pravdou ven: tuhle kapelu nekriticky miluji. Všechna čtyři alba z tohoto období jsou napěchovaná naprosto geniální muzikou, která mě vždycky spolehlivě dostane. Kdysi jsem tak úplně nechápal názory kritiků, kteří Marillion označovali za pouhou napodobeninu Genesis. Ale ruku na srdce, po důkladném poslechu raných desek s Peterem Gabrielem musím přiznat, že ty hudební vlivy tam zkrátka jsou. Pro mě ale Marillion zůstávají absolutním vrcholem – možná i proto, že jsem jejich melodie nasál do krve mnohem dříve.
A právě třetí studiová deska Misplaced Childhood z roku 1985 je pro mě tím nejzářivějším klenotem. Moje vydání na vinylu (2017 Europe, Parlophone – 0190295825515) je 180gramový remaster, který audiofilové právem oslavují. Zvuk je nádherně prostorový, krystalicky čistý a dává vyniknout každému detailu Rotheryho kytary i Fishovu uhrančivému vokálu. Z gramofonu se tenhle kousek poslouchá jako dokonalý zvukový rituál. A právě u velkého vinylového formátu navíc naplno vynikne další úchvatná vrstva tohoto díla – jeho obal.
Autorem přebalu je britský ilustrátor Mark Wilkinson, který vizuálně dotvářel Fishovy temné i nadějné vize. Ten obraz je doslova nabitý symbolikou a dokonale shrnuje Fishovu duši v roce 1985. Pokud se zadíváte do okna v pozadí, uvidíte ruku a rolničky utíkajícího Šaška. Tenhle zhrzený hrdina prvních dvou alb tu vyklízí pole, protože Fish dospěl a nechává zahořklou minulost za sebou. Ústřední postavou je malý chlapec v historické vojenské uniformě (modelem byl tehdy desetiletý Robert Mead), zosobňující onu „ztracenou nevinnost“. Kontrast dětské čistoty a tvrdé, konfliktní reality dospělého světa snad ani nešlo vyjádřit lépe.
Každý detail tu má své místo. Chlapec drží chameleona, symbol proměnlivosti a hledání identity v záři nečekané slávy. Oknem dovnitř nakukuje straka – zlodějka, která ukradla bezstarostné dětství. A pak jsou tu vlčí máky. Ty sice tradičně odkazují na padlé vojáky, ale zároveň symbolizují opojení a zapomnění, což je mrazivě upřímná reflexe boje kapely s démony alkoholu a drog. Vnitřek místnosti je plný stínů a těžkých vzpomínek, ale venku za oknem svítí duha.
Přesně tady se vizuální stránka dokonale prolíná s textem. Duha představuje samotný hudební závěr alba, který po všech bolestných pasážích přináší katarzi a naději. Ta se naplno odráží v překrásném textu skladby „Childhoods End?“, kde Fish zpívá:
„I looked out the window
And I saw a magpie in the rainbow, the rain had gone
I’m not alone, I turned to the mirror, I saw you, the child, that still lives within me.“
(Podíval jsem se z okna
A uviděl straku v duze, déšť už ustal.
Nejsem sám, otočil jsem se k zrcadlu a uviděl tebe, to dítě, které ve mně stále žije.)
Je to moment naprostého smíření. Celý tento koncept úzce souzní s hudebním obsahem, který je intimním vyprávěním o pocitech samoty, ztracené lásce a spalující touze po bezpečí dětství. Osobní rovina se promítá i do skladeb jako „Heart of Lothian“, odkazující na Fishovy skotské kořeny. Když se podíváte na dobové recenze, album bylo pro kapelu obrovským triumfem. V době, kdy progresivnímu rocku zrovna nepřálo štěstí, zazářilo Misplaced Childhood jako maják. Dobový hudební tisk žasl nad tím, jak přirozeně se podařilo spojit komplexní prog-rockové struktury s popovou přístupností, a silné balady „Kayleigh“ a „Lavender“ přivedly k tomuto žánru zástupy nových posluchačů.
Marillion s Fishem nebyli jen hudebníci; byli to vypravěči bolesti a melancholie. Deska Misplaced Childhood není jen souborem písní, ale provázaným celkem, neoddělitelným od svého vizuálního ztvárnění. Je to deska pro ty z vás, kteří hledají hloubku a emoce, ze kterých mrazí v zádech. Pokud i vy hledáte v hudbě záchytný bod v rozpadajícím se světě, dejte této nahrávce šanci a při poslechu se nezapomeňte ztratit v detailech jejího obalu a textů.